Nesuď pár podle povídky a povídku podle páru.

4. kapitola

7. října 2015 v 20:32 | Rewcare & Mišule |  Experiment
A/N: Další kapitola je tu :-)

Ticho. Nic jiného než nekončící ticho.

Ron vždy toužil po velké rodině, jíž byl součástí. Věděl, že nikdy nebyli bohatí, ale miloval svou matku, otce a všech pět sourozenců. Dříve šest. Snad chtěl nahradit Fredovu ztrátu, tak či onak, vždy byl neoblomný a toužil alespoň po třech dětech.
Nedal se přesvědčit, ani když mu Hermiona rozumně vysvětlovala, že je nedokážou patřičně finančně zaopatřit, nemusejí být dobrými rodiči a to už nemluvila o porodu. Tři porody! To po ní nikdo nemůže chtít!

V takových chvílích si ji ale Ron přitáhl k sobě do pevného objetí. Začal jí předhazovat pádné argumenty, že vše zvládnou. Jako důkaz vždy uváděl svou rodinu. Byli chudí, ale milovali jeden druhého. A zvládli to. Tak proč by ne Ron a Hermiona?

Hermiona neměla odvahu podívat se Ronovi do očí. Věděla přesně, co by spatřila. Bolest a zklamání. Zničila jeho největší životní sen.



Když si představovala, jak dnes večer vysloví svou největší starost, tak nějak doufala, že si ji do toho objetí přitáhne. Že dá jednu ruku kolem jejího pasu, druhou jí odhrne pramen kučeravých vlasů z tváře, aby se zahleděl do jejích oříškových očí. Doufala, že řekne, že nevadí. Že tuto skutečnost překonají, že jsou jiné možnosti. Že nic nemůže změnit fakt, že ji miluje a chce s ní strávit zbytek svého života. Že ví, jak oba touží po rodičovství a na biologickém oplodnění nezáleží.

Otcovství a mateřství je mentální otázka. Otázka citů a lásky. Pak by udělal vtip na téma oplodnění, přičemž by měl svůj známý přemýšlivý výraz a mluvil by o banálních věcech, jako by mluvil o nejtajnějších aspektech tohoto světa. Hermiona by se musela zasmát, načež by si ji bez varování přitáhl, aby jí věnoval nejláskyplnější polibek svého života. To si myslela.
Realita byla bolestivě jiná.

Když se zdálo, že uběhlo čtyřiadvacet hodin od té neradostné zprávy, nevydržela to. Zvedla hlavu, aby se mu podívala do očí.
Do těch ublížených očí.

Ron stále seděl v křesle. Ale nedíval se na ni. Civěl kamsi do prázdna za Hermionino rameno. Potlačila pokušení ohlédnout se, bylo jí jasné, že nekouká na nic určitého. Pomalu obrátil svou pozornost zpět na Hermionu.
"Jsi… jsi neplodná?" zašeptal skřípavým hlasem a prakticky tím zopakoval to, co mu předtím oznámila.

Hermioně bylo jasné, že potlačuje slzy. Lehce, téměř neznatelně přikývla.
V koutcích očí ji začalo štípat. Sklopila zrak.
"Je mi to líto, Rone," zdůraznila svou odpověď.
"Mně taky," opáčil téměř okamžitě. Následovala další chvíle ticha.

Poté Ron vstal a přešel ke krbové římse naproti křeslu. Hermiona věděla přesně, kam míří. Zastavil se před fotografií z Harryho a Ginnyiny svatby.
Ron, Harry, Ginny a Hermiona se usmívali do objektivu. Harryho obličej byl od dortového krému, který po něm Ginny hodila. Všichni se usmívali od ucha k uchu a mávali. Harry na fotce se podíval na Ginny a vlípnul jí pusu na tvář. Ginny si nenápadně pohladila bříško.
Hermiona sledovala Ronovi pomalé pohyby. Vzpomněla si, jak si před měsícem celou tu slavnost s úsměvem obhlížel. Tehdy se Hermiona utvrdila v tom, že ji chce požádat o ruku. Byla nadšená. Teď to tak pozitivně nevypadalo.
Ron vzal fotografii do rukou a otočil se čelem k Hermioně. Ukázal jí rámeček s fotografií tak, aby zřetelně rozeznala tváře.
"Miluju tě, Hermiono, víš to," začal pomalu, "ale seš si pořád jistá, že to chceš?" podíval se jí zpříma do očí.

Hlas se mu zlomil. Hermiona už neměla pochyb, spatřila kapky slané vody stékající po tvářích. Nadechl se, aby pokračoval. Už své vzlyky neskrýval.

"Pořád si mě chceš vzít?"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama