Nesuď pár podle povídky a povídku podle páru.

2. kapitola

14. července 2015 v 15:23 | Mišule |  Nefňukej, Uršulo
A/N: Posílám druhou kapitolu, snad se bude líbit :)

Týden potom, co se Anna odstěhovala, mi od ní přišel dopis.

"Ahoj Ulo!
Moc se mi po tobě stýská, ale Dublin je naprosto ůžasný.
Bydlíme v pátém poschodí takovího vysokýho domu, ale není tady vítach, takže musíme chodit po schodech, to už tolik úžasný není. Ale stejně je to tady super.
O poschodí níš bydlí holka stejně stará jako my, táta mi pořát říká, abych se sní skamarádila. Možná to udělám…

Co tvoje kouzelnický schopnosti, na něco si přišla? A co slečna Affordová, neotravuje tě? Jestli jo, napiš mi a já hnedka přiletim zpátky domů, abych jí ukázala, co proto! Teťka už by my nemohla dát poznámku ani víprask, když mě neučí.
Nevim, co mám dál napsat, tak se měj hesky. A určitě mi napiš spátky!

Tvoje Anna."

Musela jsem zakroutit hlavou, nad chybami, co tam nadělala. Angličtina nikdy nebyla Anninou silnou stránkou. I přesto jsem se už vůbec nedokázala přestat usmívat.
Hned jsem si sedla k psacímu stolu, abych jí odpověděla.

Následujících několik měsíců plynulo rychleji, než jsem předpokládala. Ve škole jsem se snažila stejně jako dřív, ale kdovíproč se moje známky začaly zhoršovat. Slečna Affordová si nechala zavolat do školy rodiče a napovídala jim, že prý vypadám "jako bych ztratila motivaci a chuť něco dokázat".
Ale to vůbec nebyla pravda! Jediné, co jsem ztratila, byla nejlepší kamarádka…

Každý den jsem se nemohla dočkat, až přijdu domů a vyberu schránku, abych zjistila, jestli mi Anna nenapsala. Když napsala, byl to super den. Když nenapsala, měla jsem celý den špatnou náladu. Nejdřív mi psávala dvakrát do týdne, pak jen jednou a od té doby, co mi napsala, že ta holka z šestého patra se jmenuje Ciara a je "vážně skvělá kámoška, se kterou je sranda", už mi psala jenom jednou za měsíc.

V den svých jedenáctých narozenin jsem se vrátila ze školy a radši jsem ani nešla do schránky - bylo mi jasné, že tam nic nebude. Anna si našla jinou nejlepší kamarádku, na rozdíl ode mě.
Nebyla jsem moc společensky založená, aspoň tak jsem to jednou slyšela, když to říkala slečna Affordová mamince, a proto jsem neměla potřebu mít hodně kamarádů. Vlastně, kdyby mě v první třídě neposadili do lavice vedle Anny, nejspíš bych doteď nikdy žádné kamarády neměla.

K čertu s nějakou hloupou Ciarou! K čertu s Annou! Vystačím si sama, nikoho nepotřebuju…

"Ahoj mami," pozdravila jsem maminku a měla jsem v plánu jít rovnou do pokoje, ale ona mě zadržela.
"Počkej, něco ti přišlo… Nějaký dopis," řekla tiše.
Vypadala nějak zvláštně… Skoro vyděšeně, řekla bych.
"Dopis?" zeptala jsem se a rázem jsem pookřála.

Anna přece jenom napsala! Určitě mi přeje k narozkám! Třeba zjistila, že žádná Ciara se mi nevyrovná a chce se se mnou zase kamarádit jako dřív! A nebo se dokonce vracejí zpátky!
"Je v jídelně na stole," oznámila mi maminka rozechvělým hlasem. Něco v jejích očích mi nahánělo strach.
Nezeptala jsem se, co se stalo, a rovnou jsem vyrazila do jídelny.

Vedle matčina šálku s nedopitou kávou opravdu byl dopis. Ale už zdálky mi podle zeleného inkoustu a úhledného písma došlo, že to nebude od Anny. Spěšně jsem si přečetla adresu a srdce se mi rozbušilo ještě hlasitěji než dosud.
Stálo tam:

Slečna
Uršula Warrenová
(podkrovní ložnice)
ulice sv. Marie 289
Cardiff
Wales

Byla jsem tak zvědavá, že jsem ani nevěnovala pozornost tomu, že už to někdo rozdělal.
Vytáhla jsem dopis z obálky a začala jsem číst.

ŠKOLA ČAR A KOUZEL V BRADAVICÍCH

Ředitel: Armando Dippet

Vážená slečno Warrenová,
s pot
ěšením Vám oznamujeme,
že ve Škole
čar a kouzel v Bradavicích počítáme se
studijním místem pro Vás.

V příloze Vám zasíláme
seznam všech pot
řebných
knih a vybavení.

Se srdečným pozdravem

Archibald Archer
Archibald Archer, zástupce ředitele
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Anonimka Anonimka | 15. srpna 2015 v 12:02 | Reagovat

Prosím piš dál! Je to úžasný nápad! :D

2 Mišule Mišule | Web | 5. března 2016 v 16:25 | Reagovat

[1]: Děkuju moc :) Už hodně dlouho jsem se této povídce nevěnovala, ale mám v plánu se na ni zase vrhnout :)

3 agata agata | 11. května 2016 v 15:58 | Reagovat

No, já nevím. Takové bolavé téma. V mudlovském světě by třeba skončila v blázinci, ale i tam by jí nejspíš bylo líp, než naříkat v potrubí na dívčích záchodcích. Číst o tom, jak nevinnou holku donutí okolí spáchat sebevraždu, je velmi smutné. :-(  :-(  :-(

4 Rézi Rézi | 11. prosince 2016 v 18:52 | Reagovat

[3]: Ale ona přece nespáchala sebevraždu. ???
Podívala se do očí Baziliška a proto umřela.

Jinak je to hezká povídka, budeš s ní pokračovat?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama