Nesuď pár podle povídky a povídku podle páru.

1. kapitola

26. června 2015 v 23:06 | Mišule |  Nefňukej, Uršulo
A/N: První kapitola je tu :)

únor 1939
Chvíli jsem postávala vedle matčina ramena a sledovala jsem, jak vyšívá. Po chvíli jsem konečně dostala odvahu se zeptat.

"Mami?" oslovila jsem ji potichu.

Maminka vzhlédla od vyšívání a začala mi věnovat pozornost.



"Copak, Ulinko?"

"Proč jsem… jiná?" vypadlo ze mě.

Zůstala na mě zírat.

"Jak to myslíš?"

Nevěděla jsem, jak to popsat. Jak vysvětlit vlastní matce, že dokážete myšlenkami nechat levitovat houbu na tabuli?
Jak jí sdělit, že když se naštvete na slečnu učitelku, necháte jednoduše shořet její vlasy?

"No… Dokážu věci, které ostatní děti nedokážou."

Maminka se chápavě usmála.

"Máš na mysli to, že tak krásně zpíváš? Nebo že umíš nádherně malovat? No… To je přece proto, že jsi výjimečná. Každý je něčím výjimečný."

Nejspíš jsem se zatvářila dost pochybovačně, protože žena přede mnou se usmála ještě víc zeširoka než doteď.

"Klidně se u večeře můžeš zeptat tatínka, odpoví ti to samé."

Nepochopila to správně… Ale nevěděla jsem, jak jí to vysvětlit, aniž by se mě vyděsila.

***

Druhý den jsem se to snažila probrat se svou nejlepší kamarádkou Annou.

"Člověče, třeba seš čarodka!" vykřikla po tom, co si vyslechla moji historku.

"Cože? Prosím tě, ty snad věříš na čarodějnice? A nebojíš se náhodou třeba duchů? A strašidel? Bububu!"

Anna se urazila.

"Máš pravdu, kdybys byla čarodějka, nebyla by s tebou taková nuda!"

S těmito slovy odešla a ten den jsme spolu už nepromluvily.

Jsem nudná? A co když jsem vážně čarodějka? Zavřou mě do blázince, jestli to někomu dojde? Budu muset být zavřená v kleci, zatímco mě budou zkoumat jako nějaké zvíře?
***


Druhý den na mě Anna čekala, jako kdyby se vůbec nic nestalo.

Místo našeho obvyklého pozdravu mě však přivítalo tiché:

"Uršulo?"

Něco bylo špatně… Anna mi říkala celým jménem jenom ve vážných situacích, nebo když byla nervózní.

"Co se stalo?" zeptala jsem se napůl vyděšeně, napůl podezíravě.

Anna se zhluboka nadechla a už už to vypadalo, že se rozbrečí.

"Taťkův obchod zkrachoval, zítra ráno se stěhujeme. Do Dublinu."

Můj mozek tu informaci zpracovával asi pět minut, během nichž mi pomaličku docházelo, že moje nejlepší a jediná kamarádka bude pryč, ve městě vzdáleném víc než tři stovky kilometrů od Walesu.
V tu chvíli se celý můj život začal rozpadat na kousíčky.
A neměl v plánu se zase složit…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikinka Nikinka | Web | 6. července 2015 v 19:04 | Reagovat

Vypadá to zajímavě - přestože první kapitola nám zatím nic moc neříká. :) Budu si muset počkat na pokračování, abych mohla trošku poznat hlavní hrdinku a nakonec si utvořit názor i na děj, který se v povídce odehraje :).
První kapitola je ale fajn. :) I když na mě by mohla být trošku delší, tohle mi připadá spíš jako prolog :D ale to je asi jen můj problém.

2 Mišule Mišule | Web | 5. března 2016 v 16:27 | Reagovat

[1]: Moc děkuju za kladné hodnocení! :) Ano, teď zpětně to taky vidím, ta délka vážně moc nestojí za řeč... Ale rozhodně to není tvůj/váš problém, já jen nikdy nebyla zrovna expert na delší texty :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama