Nesuď pár podle povídky a povídku podle páru.

Začátek

30. prosince 2014 v 21:14 | Mišule |  Jednorázovky
Pairing: Neville/Luna
Omezení: -
Prohlášení: Nevlastním ani netvrdím, že vlastním, Harryho Pottera a jeho svět. Ten patří J. K. Rowlingové. Mé vlastnictví se limituje nápadem na tuto jednorázovku.
A/N: Příběh absolutně respektuje originál. Odehrává se v Bradavicích během Harryho, Ronova a Hermionina hledání viteálů. Jedná se spíš o pocitovku, nehledejte v tom nějaký hlubší význam nebo nějakou zápletku. Příjemné počteníčko :) .
---------
Jednoho říjnového podvečera se Seamus Finnigan všech ve společenské místnosti Nebelvíru vyptával, jestli někde neviděli Nevilla. Chtěl mu poděkovat za to, jak se ho na hodině povinného Studia mudlů zastal před Alektou Carrowovou a probrat s ním další termín vhodné schůzky BA. Ale Nevilla už nějakou dobu nikdo nezahlédl. Seamus si rezignovaně povzdechl a svezl se do rudozlatého křesla poblíž vesele plápolajícího krbu. Netušil, že v tu samou chvíli hledal Terry Boot v havraspárské společenské místnosti Lenku Láskorádovou, aby jí předal vzkaz od profesora Kratiknota. Taky marně.



"Jsou to nádherná zvířata, viď?" zeptala se Lenka, zatímco ony testrály krmila syrovým masem z kuchyně. Neville se zmohl pouze na krátké přikývnutí.
"Nemusíš se jich bát. Možná vypadají trochu strašidelně, ale když víš, jak se k nim chovat, jsou úplně krotcí. Podívej, zkus je pohladit." Lenka pustila poslední kus masa na zem, jednou rukou se natáhla po Nevillovi a druhou začala hladit spokojeně vypadajícího testrála po čenichu. Mladý Longbottom nevypadal příliš přesvědčeně, ale nakonec dal na kamarádčinu radu.

"Máš pravdu." přitakal po chvilce. "Jsou to nádherná zvířata."

"Proč je vidíš?" zeptala se Lenka.
"Dědeček..." dostal ze sebe Neville.
"Řekni mi o něm něco." poprosila ho spolužačka.
"Já... Byl jsem při tom, když měl srdeční zástavu. Bylo mi osm." začal potichu.
"Ale já nemyslela, ať mluvíš o jeho smrti." skočila mu do řeči. "Pověz mi, jaký byl."
"Ach." vydechl Nebelvír. Mezi nimi proběhla vlna porozumění.

"Děda Herbert byl vždycky neskutečný šprýmař. Neustále někomu tropil nějaké žertíky. Pamatuju si, jak babičce Augustě jednou dal do postele akromantulí mládě. Vím, že na to babička nevypadá, ale má příšerný strach z pavouků. Tahle malá akromantule byla málem její smrt. Děda za trest celý měsíc nedostal zákusek po obědě." zastavil a Lenka se zachichotala.
"Ale občas byl dost náladový. Hlavně v posledních letech svého života. Přestával ovládat svou magii a když se rozčílil, byl schopný hodit stůl s jídlem na druhou stranu místnosti a neuklidnil se, dokud k němu nepřišla babička a nepoložila mu ruku na rameno. Chybí jí. Vím to. O prázdninách jí občas slýchávám brečet do polštáře. Nejen kvůli dědovi, ale i kvůli tátovi a mámě. Když jsem byl malý, dost jsem se jí bál. Není to ten typ babičky, který tě rozmazluje. Kvůli... Kvůli Bellatrix musela být babičkou, která mě vychovala."
Jeho myšlenkami vzdálený výraz se změnil na zvědavý. "A co tvoje maminka?" zeptal se opatrně.

Lenka se nejprve zasmušila, ale jen na okamžik. Hned potom se jí obličejem rozlil široký úsměv.
"Máma byla skvělá. Většina lidí si myslí, že všechny ty věci o škrknách a muchlorohých chropotalech mě naučil táta, ale ve skutečnosti to byla mamka. Táta to vždycky označoval jako 'ty máminy nesmysly' a začal tomu věřit až po její smrti.
Mamka mě brávala s sebou do laboratoře, kde jsme zkoumaly chemickou reakci plodu aksovníku vonného a hnisu z dýmějových hlíz. Jedna chemická reakce jí nakonec roztrhala na kousky."
Lenka se přestala usmívat a Nevillem otřásl ledový klid, s jakým hovořila o smrti své matky.

"Víš," prohlásila po chvilce ticha "asi bychom měli jít do hradu. Stmívá se a ten Smrtijed, co si říká 'ředitel', by nám to mohl pořádně osolit." Než mohl Neville něco namítnout, vzala ho za ruku a s rozpustilým smíchem se rozeběhla směrem ke kamenné budově, v níž se pozvolna rozsvěcovala světla.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Agule99 Agule99 | Web | 2. ledna 2015 v 19:00 | Reagovat

Páni, to je skvělý! :) Moc se mi to líbilo, úplně z toho sálala ta Lenčina povaha.
*A.99*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama